Červenec 2017

Nutím se do čtení a snažím se ignorovat povinnosti

26. července 2017 v 22:11 | M. (that journal girl)
Eh.
Omluvila bych se za svoji neaktivitu, ale můj blog stejně asi nikdo nečte takžeee.....eh.
Můj poslední článek byl celkem depresivní a když se na to dívám zpátky, dělala jsem trošku z komára velblouda a nebo je to možná i tím, že jsem právě teď v takové té i don't give a fuck náladě, což je sice přístup někdy prospěšný, ale všeho s mírou, protože se mi zdá, že poslední dobou mi to přidělalo víc problémů než jich vyřešilo. Zkrátka pořád si myslím, že mám na všechno čas, říkala jsem si: jo, tohle léto si prostě najdu brigádu, prostě to udělám a hádejte co? Když mi dneska zvonil telefon od neznámého čísla (hádám že to bylo od té firmy, kam jsem posílala životopis), nezvedla jsem to, protože #phoneanxiety. Yep. Judge me.
Když už jsme u těch věcí co nedělám, ale měla bych, promluvme si o tom, jak se krásně připravuji na příjmačky na medicínu. Slyším nějaké odpovědi? Ano, správně, nijak. A mé maturitní čtení? Za léto máme stihnout přečíst polovinu (čili 10 knih) a já přestože jsem náruživý čtenář, ještě jsem nedokončila ani jednu knížku. Ani žádnou pro zábavu. Přečetla jsem asi půlku Saturnina, poté se rozhodla, že to asi nebude nic pro mě, rozečetla jsem Papírová města, a jelikož jsem na to nějak neměla náladu, tak jsem to asi se 60 zbývajícími stránkami do konce odložila, no a teď se již potřetí snažím prokousat Velkým Gatsbym, a protože vím, že je to klasika a důležité čtení, tak se fakt nutím přečíst aspoň jednu kapitolu denně. Dokonce jsem si vypočítala, že když to tak ode dneška budu dělat, potrvá mi jen týden, než to dočtu. Cha.
Jo, taky nemůžu uvěřit, že jsem to právě napsala. Já se musím NUTIT do čtení. To je ale vtipné. Kdyby mi to někdo řekl, já nevím, před čtyřmi lety, asi bych se mu vysmála do obličeje. Vždyť čtení, to byl pro mě únik od toho nudného, běžného světa, bylo to pro mě potěšení, odměna, nejlpší část dne. A teď? Musím se do toho nutit. Haha. Neuvěřitelné. Ale vážně, mám o sebe obavy. Co se to se mnou poslední dobou děje? Jo moment, já zapomněla, dospívám. Prej nejlepší doba mého života, hahaaa, no tak to chci vidět ten zbytek teda.
Pardon, dnes jsem v poměrně sarkastické náladě.
Později asi budu tohohle článku litovat.
Ale hádejte co.
Můžu ho smazat (chichiii).
Ne, nejsem normální (kdyby vás to zajímalo).
A taky mám spánkový deficit a kofeinový.....eeeeh co je opak deficitu? No prostě nadbytek.
Ale abych se pořád jenom neočerňovala, dneska jsem zase začala psát. Po hoooodně dlouhý době. Je to nápad na jednu knížku, který uchovávám ve svojí hlavě už tak dobrých pět let. Vždycky jsem si myslela, že je to jeden z nejlepších námětů, které mě kdy napadly, ale jak jsem to teď začala psát tak se mi to vůbec nelíbí. Oh well. Ale takhle to bývá skoro pokaždé, když začnu něco psát, takže to ještě nevzdám. Možná až po týdnu (háhá).
No, myslím si, že jsem tímhle nefiltrovaným výlevem mé duše všechny pěkně otrávila, takže já už radši půjdu. Však víte, dohnat ten spánkový deficit (ehm nebo spíš 2 hodiny brouzdat po tumblr, ale to jste neslyšeli).
simpsons, tumblr, and alternative image

Zdroj obr.: WHI