Když nevíte, co dál

28. června 2017 v 15:38 | M. (that journal girl)
Život je někdy vtipný.


Jednu chvíli jste v sedmém nebi a pár sekund nato spadnete na zem a nevíte, co dál. Řekla bych, že život je tak trochu jako počasí, neustále se mění, někdy si jej nemůžete vynachválit, jindy na něj nadáváte. A přesto, že existují různé "předpovědi", stejně nikdy s jistotu nevíte, jak to bude dál. Samozřejmě, je na tom i něco hezkého, však kdo by chtěl žít život bez překvapení? Neočekávané situace, ať už příjemné či nepříjemné, nám život ozvláštňují.
Ovšem něco jiné ho nastává v momentě, kdy se do takové neočekávané (a velmi nepříjemné situace) dostanete vlastní vinou. To byste se pak nejradši zahrabali, neustále si opakujete: ,,Jak jsem jen mohl/a být tak blbý/á?" nebo ,,Co jsem si sakra v tu chvíli myslel/a?".
Důvod, proč o tomto tématu teď přemýšlím je proto, že jsem se právě sama ocitla v jedné z těchto záludných situací. A ano, uhodli jste, vlastní vinou. A není to poprvé (a troufám si říct že ani ne naposled), kdy jsem se do podobné situace dostala. Často si říkám, že to má něco společného s mou tendencí prokrastinovat. Tím myslím, že teď, v přítomném okamžiku udělám rozhodnutí, které ovlivní mou budoucnost (negativním způsobem), ale jelikož se mě to zatím netýká, říkám si, že to nevadí, myslím si, že v budoucnosti to určitě nějak zvládnu a nebude to pro mě problém, hlavní je, že se tím nemusím zabývat teď. Hm, zřejmě mám vysoké mínění o svém budoucím já.
Nikdy jsem o sobě nesmýšlela jako o nerozhodném člověku, vždy jsem si myslela, že jsem spíš spontánní, impulzivní (a z toho důvodu dělám často špatná rozhodnutí). Ale teď, když stojím před tím velkým rozhodnutím, mám opravdu pocit, že nevím, co dál. Je to jako bych se zasekla a nějak se z toho nemůžu vymanit. Ani jedna z množností mi nepřipadá jako ta lepší, zkrátka nemůžu se hnout z místa.
Upřímně, ani nevím, proč to sem píšu, je to takový dost nezorganizovaná nefiltrovaný výlev mé duše a pravděpodobně ani nedává smysl, za což se omlouvám, ale opravdu jsem se z toho potřebovala vypsat.
Jediné, co mě uklidňuje je vědomí, že tímhle si asi někdy musíme projít každý, těmi těžkými rozhodnutími. A kdo ví, zřejmě mě ještě spousta takových rozhodnutí čeká (a vás možná taky) a možná se opravdu rozhodneme špatně, ale tak aspoň budeme mít co vyprávět svým vnoučatům.
friends, quote, and decisions image

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Therese Therese | Web | 27. července 2017 v 10:58 | Reagovat

Jooo, rozhodnutí týkající se vlastního života, to znám. Vždycky si připadám, jako bych úplně zamrzla a tak čekám a čekám a doufám, že se ten problém vyřeší nějak sám, ale nikdy se mu nějak nechce. Snažím se na tom nějak pracovat, ale vždycky když mám pocit, že je to o něco lepší, přijde něco, co mě přesvědčí o opaku :D

2 M. M. | Web | 31. července 2017 v 17:58 | Reagovat

[1]: Přesně, někdy si fakt přeju, aby místo mě rozhodoval někdo jiný, protože zdá se, že já to vždy poseru :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama