Něco málo o mně

23. května 2017 v 16:24 | M. (that journal girl)
Nový začátek

Silný pocit déjà vu se dostaví pokaždé, když se pokouším sesmolit první článek na nový blog, protože věřte mi, bylo jich požehnaně. Poprvé jsem začala blogovat asi ve třinácti letech, nyní je mi osmnáct, téměř devatenáct let, a za těch šest let jsem vystřídala víc blogů než ponožek. S tím, jak jsem rostla, se měnily mé zájmy a tím pádem i mé blogy - pokaždé zaměřené na něco jiného, co mě v tu chvíli zrovna bavilo - ať už to byli koně, anime nebo třeba pubertální výlevy mé duše. Na každém blogu jsem vydržela tak půl roku, maximálně rok, potom mě to omrzelo a přesunula jsem se na jiný, nebo jsem neblogovala vůbec. Upřímně, celkem se za to stydím, že nejsem dost disciplinovaná na to, abych se držela pouze jediného blogu. Svůj poslední blog jsem si založila v šestnácti, a od té doby jsem víceméně neblogovala. Ani nevím, co mě k tomu přivádí zpátky, ale říkala jsem si, že to zkusím. Nechci si nic slibovat, protože to v minulosti nikdy nedopadlo dobře, takže zkrátka budu blogovat, jen když budu mít náladu a o čemkoliv, co mě napadne. Nechci se omezovat na nějaké termíny zveřejňování nebo na určitá témata, jelikož takové věci mě celkem děsí a jak jde vidět, omezování se na konkrétní téma mi nikdy moc nešlo.


Ale teď už k samotnému nadpisu článku - tedy ke mně. Nechci tady vypisovat nějaké sáhodlouhé eseje o svých zájmech, takže se tu jen ve stručnosti pokusím popsat ten chaos, jímž je má osoba.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jsem jen obyčejná osmnáctiletá (téměř devatenáctiletá!) dívka, ale při bližším pohledu byste zjistili, že jsem stručně řečeno antonymum ke slovu normální. Jsem velmi introvertní, uzavřená a tichá osoba, většinu svých dní trávím přemýšlením a sněním, takže pokud se vám zdá, že nejsem plně duchem přítomna, pak máte zřejmě pravdu. Ráda utíkám od reality do smyšlených a fantastických světů knih, filmů, hudby a obrazů. Jsem trochu extrémně přecitlivělá a brečím kvůli každé prkotině. Nejlépe se mi daří za deštivých dnů, které jsou pro mě takovým zvláštním, nevysvětlitelným způsobem uklidňující, osvobozující.
A ano, uhodli jste to. Píšu si deník. Už od té doby co jsem ještě ani neuměla psát. (A ne, nezačínají větou: Milý deníčku...) Mám jich nespočet, ale ve většině z nich není více než pět zápisů - hold asi trpím těkavkou. Píšu i jiné věci než jen deníky, ale jenom takzvaně do šuplíku. Jedním z mých největších snů je napsat a publikovat svou vlastní knihu, ale to je zatím jen ve hvězdách.
Jsem závislá na kafi, na čaji a na čokoládě a nehodlám to změnit. Stejně si myslím, že už je na to pozdě. Odvykačka se konat nebude.
Také jsem velký blázen do psychologie (haha), ráda se "rejpám" v lidech, a to nejenom v jejich duši, ale i v jejich těle, což celkem vysvětluje fakt, že z gymplu (snad) směřuji na medicínu (pokud se tam dostanu). Tyto stresy mě ale (naštěstí) čekají až příští rok, právě jsem totiž ve třeťáku.
Obdivuji všemožné květinky, rostlinky, kaktusky a jinou havěť. Bohužel jsem se ale ještě nenaučila, jak je udžet naživu déle než dva měsíce (myslím, že by bohatě stačilo pravidelné zalévání, ale kdo na to má pořád myslet, že).
Zbožňuju angličtinu a jiné cizí jazyky, ale přednostně angličtinu, je to jako moje druhá mateřština. Někdy se dokonce přistihnu, že i přemýšlím v angličtině.
Taky ráda chodím na dlouhé procházky se sluchátkama v uších. Jo. Jsem celkem divná. A to jsem vám ještě zdaleka neřekla vše. Nic víc už mě ale nenapadá, takže to zde asi zakončím. Pokud jste to dočetli až sem a nějakým záhadným způsobem jsem vás dosud od své osoby neodradila, asi bych měla ještě zmínit, že si ráda (a často) povídám sama se sebou. Nahlas. Nevím, baví mě to, ale lidi to děsí.
Ale teď už vážne zklapnu přestanu psát.
Adios Amigos!
M.

weird, quote, and saying image

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paige Paige | Web | 23. května 2017 v 16:44 | Reagovat

Ako by som čítala vlastný životopis :D Tiež som uzavretá do seba a strašne citlivá (rozrevem sa aj pre blbosť). Psychológia je môj obľúbený predmet na škole. Niekedy, keď som s nejakým človekom si predstavujem, čo asi prežíva. Vieš, každý z nás má nejaké to tajomstvo, ktoré chce ukryť pred svetom. A myslím si, že sa nám to aj darí. Inak prajem veľa šťastia a určite si tvoj blog hodím do obľúbencov :)

2 M. M. | Web | 23. května 2017 v 16:54 | Reagovat

[1]: Haha, tak to je dobře už se cítím méně divná :D A děkuju. Dívala jsem se na tvůj blog a vidím, že taky začínáš, tak přeju hodně úspěchů. :)

3 Eliss Eliss | Web | 24. května 2017 v 19:56 | Reagovat

Přeji ti hodně štěstí ať blog vydrží a pořád tě to baví!! :)

4 M. M. | Web | 24. května 2017 v 20:57 | Reagovat

[3]: Děkuji, doufám v to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama